Karel IV.
Karel IV. (14. května 1316, Praha - 29. listopadu 1378, Praha ) byl jedenáctý český král, jako Karel I. vládnoucí od července 1346 až 1378, císař římský od 1355, německý (římskoněmecký) král od 1346, italský (lombardský) král od 1355, burgundský (arelatský) král od 1365, moravský markrabě 1333 až 1349 a lucemburský hrabě 1346 až 1353 z dynastie Lucemburků .
Byl to první český král, který se stal také svatý římský císař. Po korunovaci burgundským králem se stal osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a krále Jana Lucemburského. Karel byl původně pokřtěný jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování, během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Země Koruny české. Císař byl také autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše.
Jako český král proslul Karel především založením univerzity v Praze, výstavbou Nového Města pražského, založením Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem.